V úterý ráno máme naplánovaný odjezd do Maďarska - směr další kolo Challenge cupu. Přípravy začínají již v pondělí - holky ladí lékárničku, rollery, masážní kalhory atd. Trenéři se pustili do přípravy oběda na cestu - těstovinový salát s kuřecím masem. A mezitím samozřejmě tréninky. 

Úterý 6.1. v 9,00 hodin nakládáme auta a vyrážíme směr Kapošvár. Před námi přibližně 600 km a přibližně 7 hodin jízdy. Cesta Českem je kupodivu bězproblémová - na poslední české pumpě doplníme pohonné hmoty a míříme dál. Slovenskem projíždíme také bez problémů a podle domluvy plánujeme další zastávku až v Maďarsku, na čerpačce která je na naší cestě nejblíž Balatonu. Výhled na jezero máme "parádní" :-) a tak řidiči se najedí, všichni trochu protáhnou nohy a směřujeme do cíle, který je přibližně ještě 70 minut. Od této chvíle nás prováží sněžení, které je čím dál hustější a tak máme konec cesty trochu "v mlze". Před 16tou hodinou jsme na místě a trenéři jdou na krátkou prohlídku okolí hotelu - pěší zóny města.

Po krátkém odpočinku po dlouhé cesty nás čeká trénink v hale. Hala je pěkná, prostorná a je v ní příjemné teplo. Na tréninku se zaměříme na orientaci v prostoru, nahrávky bodovky a krátce i útok po přihrávce. Za 90 minut máme hotovo a pak už nás čeká jen večeře. (o stravování se ještě zmíním v jiné části článku).

Ve středu nás po snídani čeká trénink 11 - 12 hodin, standardně zaměřený na servis a přihrávku. Poté video a oběd, odpočinek na lůžku a vyrážíme směr zápas. Cesta nám místo obvyklých 5ti minut trvá díky odpolední dopravní špičce bezmála 30 minut, ale vše stíháme. Porada, rozcvička, poslední motivační slova a v 18 hodin začínáme v hale, která je zaplněna tak 200 diváky (kapacita hrubým odhadem tak 2500).

Hned od začátku nás soupeř tlačí dobrým servisem a precizním řešení idividuálních činností a tak si postupně buduje jednoznačné vedení. Brzy máme vybrané time outy, vystřídáno. Až ke konci setu se trochu srovnáváme. To nám dává naději do druhého setu. Ten je celou dobu vyrovnaný, dokonce v něm máme 2-3 body navrch. V koncovce nevyužíváme nabídnuté příležitosti a domácí ji vyhrávají o dva body. Třetí dějství je už trochu kopií toho prvního a marně se snažíme vyrovnat s velmi dobrou hrou soupeřek a nám se nedaří útočně a hlavně zastavit hostující blokařku a univerzálku, která nám sází jeden bod za druhým. Velká lekce, jak vypadá zase lepší volejbal za hranicemi.

Po zápase nás čeká na hotelu večeře. Je pravda, že menu zde není moc rozmanité. Úterní večeře - smažený kuřecí řízek a opékané brambory. Středeční oběd - smažená kuřecí kapsa se sýrem, rýže s hráškem. Středeční večeře - boloňské špagety a navrch smažený kuřecí řízek. Noo....zajímavá kombinace jídla. 

Po zápase se pořádně vyspíme, ráno ještě snídaně a v 9 hodin je plánovaný odjezd. Na cestu nám místní počasí nadělilo krásné slunečné a mrazivé počasí. (pohled z hotelového pokoje na náměstí a pěší zónu).

Cesta zpět trvala také téměř 7 hodin a těsně před 16tou hodinou parkujeme auta u haly. A tím končila naše další evropská cesta.

Fotografie budou dodány v nejbližších dnech.