Přinášíme vám dnes rozhovor s Nici Novotnou. Můžeme ji vidět jak v dresu A týmu žen, tak v mládežnických kategoriích U20 a U22. Věčně usměvavou Niky od této sezóny poznáte na hřišti s číslem 6.

Začněme od současnosti – před touto sezónou si se dostala do družstva žen na Olympu. Změnilo se pro tebe něco zásadně?

Určitě ano. Je to trošku náročnější než v juniorkách - přece jen je to jiný systém tréninků i zápasů, všechno je rychlejší a rozhodně důraznější. Ale jsem moc ráda za tuhle příležitost být v ženském týmu. Beru to jako obrovskou motivaci se zlepšovat. Snažím se získávat co nejvíce zkušeností a posouvat se dál.

Máš za sebou přípravu i ostrý start do sezóny. Byla si před prvním zápasem nervózní? Ihned v prvním utkání si se dostala i na hřiště.

Ano, nervózní jsem určitě byla. Přece jen to bylo něco nového a člověk chce ukázat to nejlepší. Ale myslím, že to k tomu prostě patří. Po chvíli na hřišti nervozita většinou opadne a člověk se musí soustředit na hru. U mě nakonec převládlo nadšení a chuť ukázat, že tam patřím. A samozřejmě i velká radost, že mi dal trenér důvěru.

Na Olymp si dorazila před minulou sezónou z Brna. Mohla by si nám trochu popsat, co tě k tomuto kroku vedlo?

Ano, z Brna jsem přišla před minulou sezónou. Cítila jsem, že potřebuji změnu a chci se dál zlepšovat – volejbalově i osobnostně. Měla jsem pocit, že se trochu točím v kruhu a je čas udělat další krok. Olymp má dobré zázemí, trenéry i tým, od kterého se dá hodně naučit. Líbila se mi i atmosféra v klubu a celkový přístup. Věděla jsem, že to pro mě může být skvělá příležitost a krok správným směrem.

Hlavně v této sezóně často střídáš post smečařky s postem univerzálky. Na kterém postu se cítíš jistější? A jaké jsou pro tebe rozdíly v těchto postech? 

Oba posty mám ráda, ale momentálně mi o něco víc sedí pozice univerzálky. Je to hodně o útoku a síle, což mě baví. Na smeči je zase víc práce s příjmem a obranou, takže to vyžaduje trochu jiný přístup. Každý post má svoje a mě baví, že můžu pracovat na obojím.

Jaké jsou tvé cíle pro tuto sezónu? A vlastně i do budoucna?

V této sezóně bych se chtěla hlavně dál volejbalově posouvat – zlepšovat se ve všech herních činnostech, sbírat zkušenosti a co nejvíc pomáhat týmu. Dlouhodobě bych jednou ráda patřila mezi stabilní hráčky extraligy a třeba i reprezentace, ale jdu krok po kroku.

Máš v rodině někoho, „po kom“ si se vydala na dráhu volejbalu?

Rodiče byli vždycky hodně sportovně založení, takže nás se sestrou vedli od mala k různým sportům. Když jsem šla do první třídy, v Újezdu se dělal nábor do volejbalu, tak jsme si se sestrou řekly, že to zkusíme. Chvíli jsem přemýšlela i nad atletikou, ale nakonec vyhrál volejbal.

V hale tě potkáváme stále usměvavou – dokáže tě něco rozčílit?

Asi jo, hlavně když se mi něco nedaří podle představ. Jsem na sebe dost tvrdá a občas se zbytečně stresuju, ale snažím se brát věci pozitivně a pracovat na sobě dál. Nechci tyhle emoce přenášet na ostatní. Radši se snažím udržet příjemnou atmosféru kolem sebe. Mám ráda srandu a když je kolem dobrá nálada, hraje se hned líp a člověka to víc baví. A když mě něco opravdu vytočí, většinou si to vyventiluju doma – třeba tím, že si zahraju na housle. To mě většinou uklidní.

Niky, u čeho nejlépe a nejradši relaxuješ, když nemusíš dělat nic?

Když mám volný čas, nejraději relaxuji s knížkou nebo u dobrého filmu. Ráda ho ale trávím i aktivně s rodiči a ségrou, třeba při sportu nebo jiných společných činnostech, které mi pomáhají načerpat energii a vypnout. Teď ale volného času moc nemám, protože mě čeká maturita a přijímací zkoušky na vysokou školu.

Děkujeme za tvůj čas, a přejeme hodně štěstí jak ve studiu, sportovním a i osobním životě.