Otočit kormidlem v nějakém kolektivním sportu … je strašně složité. Není to o nesystémovém vychování jednoho talentu. Je potřeba mít celý kvalitní mančaft. Ideálně více ročníků po sobě. A postupně s hráči pracovat a dostat do nich ty nejnovější trendy. A většinou je to běh na dlouhou trať. A výsledek práce neskutečného množství lidí. Od trenérů až po manažery. Celé soukolí musí ideálně táhnout za jeden provaz, a hlavně být trpělivé. Český volejbal … byl nějakou dobu doslova v kvalitativním propadlišti. Ale poslední roky jde jednoznačně vidět, že se kocábka otáčí tím správným směrem. Důkaz? Výsledky nároďáků napříč kategoriemi. Juniorská reprezentace do 21 let se do roku 2017 ani jednou neprobojovala na světový šampionát. Bída. Ale od té doby jsme mezi elitou nechyběli ani jednou. A na loňském mistrovství jsme konečně odšpuntovali pořádnou extázi. Mladí kluci v Číně vyhráli svou základní skupinu. Porazili Japonce, Kubu, Bulharsko nebo Brazílii. V play-off pak sekli Turecko a Polsko … a postoupili až do semifinále turnaje! A až poté nás zastavila Itálie. Celkové 4. místo je pak nejlepším výsledkem v této kategorii v celé české historii! A rozhodně to bylo zasloužené. Ten stejný tým svůj obrovský talent potvrdil na nedávném evropském šampionátu do 22 let. Ve skupině jsme vrátili porážku Itálii, v semifinále neskutečně otočili duel s Izraelem. A po finálovém zápase s Polskem mladí volejbalisté oslavili premiérový titul evropských šampionů. A perfektně tak navázali na úžasné výkony mužského áčka z loňského seniorského šampionátu na Filipínách. Ten historický turnaj máme pořád v živé paměti. Mančaft, který začal ve třetí desítce světového žebříčku … došel až do semifinále. A vybojoval pro náš volejbal nejlepší výsledek na MS v dějinách. A když zohledníme i Československo … tak nejlepší od roku 1970!A tenhle mnohavrstevný progres … prostě není náhoda. Je to důkaz, že dokážeme produkovat fakt šikovné … a hlavně světové volejbalisty. Skvělým příkladem je třeba Tonda Klimeš. Už je pevným stavebním kamenem áčka. Ale pomohl ještě klukům na „mladé Evropě“. A taky ve svých 20 letech realizoval svůj velký vysněný přestup. Z Karlovarska odchází do Série A. Tedy do jedné z nejkvalitnějších soutěží planety, kde bude hrát za vicemistra Lube Civitanova. A je fakt úžasné, že tuzemská líheň dokáže takovéto frajery vůbec produkovat.A celá tahle chvála se rozhodně netýká pouze mužů. Progres dělá i ženský tým. V roce 2025 jsme poprvé postoupili do elitní Ligy národů. A opájeli jsme se tím, že tam rozhodně nejsme jen dopočtu. Holky totiž vloni vyhrály 5 zápasů, získaly 14 bodů a skončily jedenácté. A už z takového resultátu jsme byli … slušně řečeno … vystříkaní. No a letos? Zlepšení po všech stránkách. 16 bodů, 10. místo … a hlavně výhra hned v polovině utkání. A tahle sezóna měla fakt silné momenty. Triumf nad Čínou na její půdě. Otočka zápasu s Dominikánskou republikou ze stavu 0:2. Nebo odvrácení čtyř mečbolů proti Francii. Právě státy jako Dominikánská republika či Francie skončily v celkové tabulce za námi. Anebo třeba i Srbsko … tedy mančaft, který sice prochází generační obměnou … ale pořád je to vicemistr Evropy 2021 a 2023 a mistr světa 2018 a 2022.Před pár lety bylo vlastně nemyslitelné, že bychom sehráli tolik vyrovnaných utkání s elitou.

A nyní se to děje. A ty holky vynikají i individuálně. Monika Brancuská tam v letošním ročníku LN zasmečovala hned 161 bodů. A je osmá nejproduktivnější v celé soutěži. A svou úspěšnost útoků dokázala vytáhnout na 46%. Lepší procento měla z předních útočnic pouze hvězdná Turkyně Melissa Teresa Vargas. Podobně zářily i naše blokařky. Magda Jehlářová s Elou Koulisiani zaznamenaly dohromady v letošní Lize národů 76 úspěšných bloků. To je jen tak pro dokreslení 3. a 4. místo mezi všemi elitními hráčkami na této pozici. Respekt. A tak může stále žít ten největší sen. Sen o olympiádě v Los Angeles. Už jen se tam dostat … by byl vesmírný úspěch. Protože na turnaji bude startovat pouze 12 týmů. A ty kvalifikační kritéria jsou brutální. Pořádající USA. Pak vítězové všech kontinentálních šampionátů. Medailisté z mistrovství světa. A to vše doplněné o nejlepší země ze světového rankingu, které se mezi vyvolené nedostaly jiným způsobem. No a holky … jsou aktuálně v žebříčku na 14. místě. Je předčasné počítat, kde je přesně ta hranice nutná pro kvalifikaci. Uvidíme po všech šampionátech. Ale někde kolem 10. fleku by to mohlo být reálné. A tahle pozice není vůbec … ale vůbec daleko. Klíčový pro posun … bude už následující evropský šampionát, jehož základní skupina se bude hrát mimo jiné i v Brně. Postup z ní se zdá jako povinnost. A holky budou chtít určitě navázat na 8. místo z minulého mistrovství. A kdo ví? Třeba přidají i něco navíc. Ale každé vítězství se počítá. Každý bodík může nakonec rozhodnout o zhmotnění snu. A je fakt skvělé, kam se tenhle sport jako celek posunul. Jak se zcela změnily ambice našich reprezentací. A realita, ve které je opravdu možné dosáhnout něčeho velkého. Važme si toho. A oceňme ty, kteří se tomuto krásnému sportu věnují a dávají mu první i poslední. Nikdy si tím nevydělají miliony. Není to fotbal ani hokej. Ale dělají to s láskou. A evidentně poslední roky i s obrovskou erudicí a odborností. Práce je před českým volejbalem pořád hodně. Ale rozhodně si nemyslím, že by někdo usnul na vavřínech. A tak se pojďme těšit na všechny nadcházející turnaje. Je totiž sakra proč!

P.S.: Český volejbal roste. A já budu dál rád zachytávat podobné příběhy i z méně sledovaných sportů. A kdo chce přihodit malou nahrávku na další články, může tady https://buymeacoffee.com/sportovnidenikfanouska Díky moc! Foto: Česká volejbalová reprezentace