OLYMP
CENTRUM SPORTU
MINISTERSTVA VNITRA
PVK OLYMP Praha

Sport jako diplomacie

Teplo, sluníčko, písek, opálené holky v plavkách hrající si s míčem na pláži. Tak nějak si většina lidí představuje beach volejbal. Za pozlátkem, které vidíme, se však skrývá něco jiného... O hraní, trénování, ale i některých zajímavostech tohoto sportu nám povypráví Anna Komárková.

Co za tím je? Především tvrdá dřina Hráčky musí od mala absolvovat náročný tréninkový proces, v mládí zpravidla i v šestkovém volejbalu, k tomu vystudovat střední, později zpravidla i vysokou školu. „Někdy nám z toho trošku hrabe,“ říká usmívající se sympatická blondýnka, bývalá mládežnická reprezentantka jak v beach volejbalu, tak ve volejbalu šestkovém, hráčka Olympu Praha Anička Komárková (*1996). Času na odpočinek opravdu moc není. Když skončí šestková sezona, nastupuje Anička na písek. Po konci beachové sezony se po velmi krátkém volnu přesune opět na šestky, kde naskakuje do již rozjeté přípravy. A tak je to každý rok. Jen studium francouzského gymnázia (dodnes si vzpomínám, jak jsem jí při studiu matematiky nebyl schopen pomoci, protože slova jako integrál nebo derivace jí nic neříkala: uměla to ve francouzštině, což jsem zase neuměl já...) vystřídala za studium práv na Karlově univerzitě. Ano, i to se při vrcholovém sportu dá.

Beach volejbal je i skvělá zábava

Beach volejbal je i skvělá zábava „Narodila jsem se v Praze, rodiče nás s bratrem Vojtěchem (hokejista HC Sparta Praha) od dětství vedli ke sportu. Oba jsme závodně plavali, já k tomu cvičila aerobik, který v osmi letech vystřídal po vzoru mé maminky volejbal v SK Slavia Praha. Postupně zábava v kolektivu převážila nudné hodiny v bazénu a ve třinácti letech už jsem plavání zanechala a věnovala se naplno volejbalu. V patnácti letech jsem přestoupila do Olympu, který mi otevřel nové obzory, a to včetně beach volejbalu. A tak jsem v šestnácti letech pod vedením tehdejšího reprezentačního trenéra Miroslava Horáčka poprvé vlezla na pískem a tento volejbalový „paskvil“ nekompromisně odsoudila jako něco nesnesitelného: běhat v písku se nedalo, skákat v písku se nedalo, když člověk upadl, byl celý obalený písku jako řízek... Někdy pršelo, někdy foukal silný vítr, jindy bylo nesnesitelné vedro nebo naopak krutá zima.“ Naštěstí na beach volejbal nezanevřela, částečně i díky rodičům. A tak pro ni začala krásná léta strávená v mládežnické reprezentaci.

Co šestkový volejbalista nezažije Na beach volejbalu ji nejvíce baví to, co šestkový volejbalista, resp. šestková volejbalistka nezažije. Tým najednou nevede trenér, ale na hřišti táhne jedna za druhou. Je třeba najít rovnováhu mezi tím, kdy spoluhráčce poradit, kdy ji podpořit, kdy vyhecovat, kdy pochválit a kdy naopak zavřít ústa a soustředit se sama na sebe, což je někdy velmi těžké. Na hřišti se tak odehrává ještě jedna hra, kterou diváci sice nevidí, ale je většinou mnohem důležitější. Takový sport jako diplomacie. Protože právě ta se následně výrazně promítne do hry, kterou už vidí všichni. Už před zápasem se kromě taktické přípravy (okoukávání stylu a herních stereotypů protihráček) Anička koncentruje nejen na svou osobní pohodu, ale i na pohodu spoluhráččinu. „A jsem si jistá, že ona dělá totéž,“ myslí si sympatická reprezentantka a budoucí právnička. Tyto dva aspekty následně velmi výrazně ovlivní průběh i výsledek zápasu. „Přirozeně existují soupeřky, které nás dovednostně i takticky přehrají, ale nejčastěji se bohužel porazíme samy. A to je rovněž důvodem, proč beach volejbal miluji: nutí mě totiž kromě klasického trénování herních situací, technických úderů a fyzičky, zlepšovat se i ve hře, kterou mě nikdo neučil.“

Až Aničku uvidíte v plavkách na kurtu, věřte, že za vypracovaným a opáleným tělem a milým úsměvem je spousta tvrdé práce. Držte jí palce a třeba se i díky vám posune o další krůček nahoru.


Největší úspěchy

Beach volejbal

  • 5x 9. místo ME U18, U20, U22
  • 17. místo MS U21
  • 2x mistr ČR U20, U22

Volejbal

  • 3. místo kvalifikace MSJ
  • 1x mistr ČR U18
  • 3x mistr ČR U20
  • 4. místo MČR

Tajemství signalizace

Možná jste si všimli, že hráčky si před každou rozehrou za zády něco ukazují. Přesto, že každá dvojice má svoje specifické signály, Anička nám přiblíží alespoň některé základní typy signalizace.

Jednička – vztyčený ukazováček

Blokující hráčka blokuje lajnu, polařka se staví do diagonály

Dvojka – vztyčený ukazováček a prostředníček

Blokující hráčka blokuje diagonálu, polařka se staví do lajny

Trojka – tři vztyčené prsty

a) zdvojená lajna – blokující hráčka brání lajnu, polařka se staví také do lajny

b) odskočená lajna – blokující hráčka se staví, jako by blokovala diago- nálu, a na poslední chvíli uskočí do lajny

Čtyřka – čtyři vztyčené prsty

a) zdvojená diagonála – blokující hráčka brání diagonálu, polařka se sta- ví také do diagonály

b) odskočená lajna – blokující hráčka se staví, jako by blokovala lajnu, a na poslední chvíli uskočí do diagonály